Připomenutí k dnešním nedožitým 75. narozeninám břežského rodáka Petra Jakeše.

Petr Jakeš zamířil na Měsíc

S trochou nadsázky se říká, že astronomové odcházejí po smrti na Měsíc. Tam nejspíš zamířil i geochemik Petr Jakeš, který zemřel 29. listopadu 2005 po krátké těžké nemoci. Dr. Jakeš byl jediný český odborník, který začátkem sedmdesátých let zkoumal v Houstonu vzorky z Měsíce, dovezené americkými astronauty a později i sovětskými automaty. Když se tam v letech 1973–1974 nakrátko vrátil, s jedním kolegou dokonce vymyslel netradiční představu, jak tento náš věčný souputník vznikl. Vzápětí byl pozván, aby o ní přednášel na mezinárodním vědeckém kongresu v Moskvě. Tyhle styky samozřejmě vadily některým jeho kolegům, kteří nahrazovali vědeckou erudici politickou angažovaností při upevňování Husákovy normalizace – Jakeš s nimi bojoval se střídavými úspěchy.
Nikdy nezapomenu na to, jak se jednou vrátil z Houstonu a ukazoval mi fotografie Československa pořízené z amerických družic dálkového průzkumu Landsat. Byly na nich asi třicetimetrové podrobnosti. A za několik týdnů mi řekl, že mu je bezpečnostní referent Ústředního ústavu geologického zabavil a dal na ně razítko Přísně tajné. To byl jeden z paradoxů komunistického režimu.
Jakeš však nejednou přiváděl do varu i své kamarády a kolegy. Vynikal totiž vzácnou vlastností vidět všechny problémy z nadhledu – uměl je posuzovat nejen z hlediska čistě vědeckého, ale i technického, ekologického a ekonomického. Své odborné přednášky doma, v USA, v Evropě a v Japonsku uměl okořenit vtipy, jimiž udržoval pozornost svých posluchačů a získával si i jejich srdce.
Astronomové z Kletě po něm pojmenovali planetku číslo 10 170, kterou objevili v roce 1999, takže se jmenuje Petrjakes.
Hodně času věnoval popularizaci vědy. Brzy po návratu ze světa domů vydal knihu Za sopkami Pacifiku (1975), v níž popsal svou cestu za vulkanickými materiály, které potřeboval k sepsání doktorské disertace na univerzitě v australské Canbeře. V knize Létavice a lunatici (1978) nám přiblížil atmosféru v houstonském středisku NASA při rozboru vzorků z Měsíce. V monumentální encyklopedií Země (1985) podal srozumitelný a vyčerpávající přehled poznatků o naší planetě. Letos v létě vydal knihu Vlny hrůzy o zemětřeseních, sopkách a tsunami – byla to jeho odpověď na loňskou vánoční katastrofu tsunami v jihovýchodní Asii.
Jakeš vystupoval v rozhlase a televizi, psal do novin. Po listopadu 1989 podepisoval své články s přípodotkem „nepříbuzný“ – aby všichni věděli, že s posledním komunistickým vládcem nemá nic společného. Nejméně jeden jeho článek, který máme v redakčních počítačích, v nejbližších týdnech otiskneme.
Petr Jakeš byl renesanční člověk, který měl rád lidi, život a svou vědu. Odešel předčasně, v květnu mu bylo 65 let, mnoho jeho studií, článků a knih zůstalo v náčrtech.

„Nepříbuzný“ Petr Jakeš

Po krátké těžké nemoci zemřel v úterý 29. listopadu 2005 dr. Petr Jakeš, geochemik a popularizátor vědy. Jakeš, který oslavil v květnu 65 let, vystudoval geochemii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze a potom v australské Canbeře. Několikrát pracoval v Lunárním a planetárním ústavu NASA v Houstonu, kde se účastnil rozboru vzorků z Měsíce. Po návratu domů působil v Ústředním ústavu geologickém a v posledních letech na Přírodovědecké fakultě UK, několikrát opět pracoval v zahraničí. Jakeš byl vynikajícím popularizátorem vědy, často psal i do MF Dnes. Kromě řady vědeckých prací vydal knihy pro širokou veřejnost, jako Za sopkami Pacifiku, Létavice a lunatici, encyklopedii Planeta Země, působil v televizi a v rozhlasu. V roce 2005 napsal Vlny hrůzy o zemětřeseních, sopkách a tsunami.

Zdroj: Karel Pacner