Záměr těžby štěrkopísku u Lohenic je opět na stole a opět s šibeničním termínem možnosti vyjádření k probíhající studii dopadů na životní prostředí (EIA). Termín pro zasílání stanovisek je do neděle 23. března 2025!!
Záměr je podložen studiemi, které na těžbě neshledaly nic závadného, dokonce vyvrací i dříve podané námitky. Je tedy třeba nesouhlasné připomínky postavit na faktech, která tyto studie nevyvrací.
Zastupitelstvo Obce Břehy se má podáním zamítavého stanoviska zabývat na následujícím zasedání 20. března.
Spolek obcí a občanů proti těžbě štěrkopísku v Lohenicích avizuje, že s tímto záměrem ZÁSADNĚ NESOUHLASÍ a podniká všechny kroky, aby bylo možno dále posoudit záměr dle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.
Ve čtvrtek 20. března 2025 od 18 hodin proběhne v restauraci Autokempu Buňkov veřejné zasedání zastupitelstva obce Břehy.
Projednání a schválení Závěrečného účtu Obce Břehy za rok 2024.
Projednání a schválení účetní závěrky Obce Břehy 2024 a účetní závěrky Základní školy Břehy, okres Pardubice a Mateřské školy Břehy, okres Pardubice za rok 2024 a rozdělení výsledku ZŠ a MŠ.
Žádost č.j. 144/25 – Krajská knihovna Pardubice.
Zmařené investice obce – projednání.
Žádost č.j. 181/25- pozemek p.č. 909 a p.č. 398/28.
Opětovné zřízení termínovaného vkladu u ČNB.
Žádost č.j. 202/25 – SDH Břehy.
Projednání možnosti získat pozemky u čp. 53 a u bývalého JZD — od soukromých majitelů.
Opětovná možnost nepeněžitého vkladu – VAK Pardubice a.s.
Žádost č.j. 210/25 Linka Bezpečí.
Informace o plánech investora na stavbu FVE- Žernov.
Pořízení nových basketbalových košů na hřiště.
Měl by se zde projednávat i obnovený záměr těžby štěrkopísků severně od lohenických písníků.
Jak mnozí z vás již zaregistrovali, na Žernovských loukách chystá společnost 8m group, a.s. výstavbu fotovoltaické elektrárny. Její zástupci nám v pondělí 3. 3. 2025 představili svoji vizi, kterou se zde pokusím nastínit.
Oplocené panelové pole by mělo zabírat celou východní zhruba polovinu Žernovských luk s tím, že bude pod kamerovým dohledem kvůli nevítaným návštěvníkům nejen z řad lidí, ale i větší zvěře. Naopak pro drobnou faunu by měl být zajištěn volný pohyb jako dosud. Sekání trávy by mělo být zajištěno autonomní sekačkou 4krát ročně s tím, že vždy bude posekaná jen polovina pozemku s ohledem právě na drobné živočichy, navíc padla i zmínka o snaze vytvořit květnatou louku pro hmyz. Vzhledem k vysoké vlhkosti půdy je v plánu vyštěrkování cest nutných ke správě FVE, a i s těmito cestami má celková zastavěná plocha zabírat jen 2 % z celkové rozlohy FVE. Elektrárna má být napojena na rozvodnu v Opočínku podzemním kabelem, jehož trasa se teprve bude plánovat. Po skončení životnosti elektrárny, která je plánována na 30 let, bude vše ekologicky zlikvidováno, na což jednak ze zákona provozovatel FVE musí „tvořit fond“, jednak je toto ošetřeno i v nájemní smlouvě.
Co se týká vyrobené elektřiny, tak ji mají v plánu prodávat přímo konkrétním koncovým spotřebitelům z řad velkých energeticky náročných společností. K vyrovnávání přebytků vyrobené energie by měla sloužit bateriová úložiště, tedy by nemělo docházet k plýtvání s přebytky ve slunných dnech.
Firma již má zajištěný nájem pozemků na Žernově, přípojku v Opočínku, kapacitu v síti i investory. Jedná také o umístění bateriového úložiště právě v Opočínku. Následovat by měla smlouva s Obcí Břehy, která sice není nutnou podmínkou pro vznik elektrárny, přesto má společnost zájem na dobrých vztazích a spolupráci, v rámci které obci nabízí jednorázový příspěvek do rozpočtu ve výši 5 mil. Kč. Dalším krokem je posouzení vlivů na životní prostřední (EIA), které by mělo probíhat v letech 2025-27 a Obec Břehy bude samozřejmě jeho účastníkem. Až teprve po vypořádání všech připomínek a kladném stanovisku Ministerstva životního prostředí bude moci FVE v roce 2027 vzniknout.
Otevírám zde diskusi přímo k tématu, tak neváhejte psát své pohledy na věc. Jen poprosím o slušnost.
V pátek 14. března 2025 od 16 h. bude v knihovně ve Břehách přednášet o Mexiku odborný asistent na Katedře biologie PřF Univerzity Hradec Králové RNDr. PhDr. Ivo Králíček, Ph.D.
Jak kolektivizace ničila rodiny sedláků, kteří chtěli hospodařit na polích, jež jim patřila po mnoho generací, ukazuje film Kolektivizace po Česku. Dokument připravila Paměť národa, která se v něm věnuje přeměně soukromého zemědělství na kolektivní, a tedy vstupu do jednotných zemědělských družstev. Mnozí sedláci mu vzdorovali a čelili tak nejen útlaku a šikaně, ale i tvrdým podmínkám vězení.
Foto: archiv A. Šlechtové (Otci Šlechtové, Aloisi Macasovi, sebrali komunisté všechno. I tento traktor, který si v roce 1942 koupil.)
Kdo projíždí malou vesničkou Neratov na Pardubicku, nemůže minout velký statek na průtahu obcí. Pochází z něj devětaosmdesátiletá Anna Šlechtová. Její rodina zde hospodařila na 26 hektarech. Pěstovala obilí, chovala dobytek i koně, kteří byli pro rodinu jako členové rodiny.
„Tatínek jim říkal holky. Dával jim jako první nažrat. To holky musí dostat první, ty nejvíc pracovaly, říkával,“ vzpomíná Šlechtová na tvrdý život, který rodina vedla.
Po nástupu komunistů k moci byl její otec Alois tím, kdo nechtěl dát koně, techniku i polnosti ve prospěch kolektivu. Dodávky brambor a mléka, které mělo jeho hospodářství odevzdávat, byly nesplnitelné. Komunisté začali ukládat pokuty, neštítili se vybrat v záložně peníze utržené za řepu, které zde rodina měla uložené. A bylo hůř. Za nesplnění dodávek dostala matka Šlechtové Jamila podmínku, otce odsoudili ve lživém procesu k deseti měsícům vězení.
Hospodář chyběl, blížily se žně a bylo třeba obstarat statek plný zvířectva. Podařilo se to zvládnout. Těžká fyzická práce však nebyla to nejhorší. Po několika týdnech přijeli z JZD pro slepice a husy.
„Poprvé a naposledy dostala maminka nějaké peníze, a to 1250 korun. Zprvu si je nechtěla vzít, ale řidič nákladního vozu jinak nedal s tím, že už nic víc nedostane. Pak postupně odvezli všechna ostatní zvířata i stroje,“ vzpomíná Šlechtová.
Foto: Paměť národa (Anna Šlechtová)
Matku s ní a bratrem vystěhovali do kravína v jiné vesnici. „V chodbě stála na podlaze močůvka a všude bylo plno much, padaly nám i do polévky,“ vzpomíná na nuzné životní podmínky Šlechtová. Odsud je vzal k sobě matčin bratr. Rodina se pak ještě několikrát stěhovala.
Otec jako vězeň pracoval na stavbě křižanovické přehrady. Když matka s dětmi požádala o návštěvu, bylo jim po třech měsících umožněno čtvrthodinové setkání. „Ruce jsme museli mít na stole. Jen jsme si řekli, jak se máme, a vyhnali nás pryč,“ vzpomíná Šlechtová.
Odbojní členové selských rodin byli pro režim vyvrheli. Neměli ani nárok na potravinové lístky. Zpočátku obživu rodině zajišťovala jen Šlechtová, tehdy ještě Macasová. Pracovala od svých patnácti let jako telefonistka a korespondentka. Ale její plat byl tak nízký, že nastoupila jako dělnice do výroby v přeloučské Tesle. Matka pracovala na státním statku ve Štěpánově a dostávala malou výplatu.
Když se blížilo otcovo propuštění, zaúřadovali opět komunisté. Macasová musela práci opustit. „Když jsem se pak loučila se všemi lidmi na dílně, dali mi dvě obálky, jednu s penězi a druhou s potravinovými lístky. Nesměla jsem to otevřít, řekli mi, abych to dala mamince. Ještě dnes, když si na to vzpomenu, mám slzy v očích,“ s dojetím vzpomíná Anna Šlechtová.
Rodina bez otce zamířila na korbě nákladního auta se svým skromným majetkem do Křeslic u Prahy, kde se měla starat o čtyřicet krav a dvacet telat. Zanedlouho se k nim přidal i otec.
Foto: archiv A. Šlechtové (Jarmila a Alois Macasovi ve 40. letech hospodařili na svém statku v Neratově.)
Šlechtová se pak v 18 letech vdala a dostala se do míst, odkud pocházela. Její původ ji ale doháněl. „Nemohla jsem ani uklízet v domově mládeže, protože bych dětem kazila morálku,“ konstatuje trpce.
Po narození syna opět nikdo nechtěl dceru „vesnického boháče“ zaměstnat. V podniku, kde se jí to podařilo, měla časté pauzy, protože syn byl často nemocný a lidé ji považovali za sabotérku.
Nakonec skončila jako uklízečka. Jenže v práci vypukl požár a byla to Šlechtová, kdo skončil před soudem, kde se prokázalo, že za vznik požáru může někdo jiný. Jenže provoz se pak likvidoval a ona opět přišla o práci. V roce 1959 se za ni zaručilo několik lidí z její rodné vsi a mohla jít do Semtína na zkoušku sázet stromky v lesní školce. Po roce vyhodnotili, že její chování je nezávadné a mohla si dokonce vybrat zaměstnání v provozu.
Do strany? Nikdy!
V roce 1975 se ji snažil mistr v dílně přimět ke vstupu do komunistické strany.
„Říkala jsem si, že to snad ani není možné. Tak tátu zavřou, jsme pro ně nepřátelé, kulaci, a teď mě lákají do strany? To pochopitelně nešlo,“ zdůrazňuje pamětnice. V Semtíně zůstala až do odchodu do důchodu v roce 1995.
Také její soukromý život byl pohnutý. S manželem si nerozuměla. Při hádkách ji vyhazoval z bytu a nadával jí do „rot kulackých“. Od násilnického manžela odešla.
Po sametové revoluci se Šlechtová rozhodla postarat se o soudní rehabilitaci rodičů. V restituci získala zpět statek v Neratově, přilehlé polnosti a les. „Když jsem přišla poprvé na dvůr, tak jsem se podívala vzhůru a řekla jsem: ‚Táto, jestli mě tam nahoře slyšíš, tak jsme se vrátili.‘ On tomu celý život věřil, že se tam jednou vrátí aspoň jeho potomci,“ vysvětluje pamětnice.
Po matčině smrti v roce 1995 vlastnila navrácený statek napolovic se svým bratrem. V roce 2012 jej oba přepsali na své syny. Od roku 2020 vyplatil jeden bratranec druhého. „Majetek se vrátil následovníkům, mám po starostech a jsem spokojená,“ dodává Šlechtová.
Foto: archiv A. Šlechtové (Statek v Neratově byl rodině navrácen v restituci v roce 1992.)
Ani v důchodu se Šlechtová nestala odpočívající seniorkou. Se svou přítelkyní Olinkou pracovala sedm sezon v pohostinství v Krkonoších. Když se vrátila domů, pracovala ještě chvíli v mateřské škole.
„Raduji se z každého dne a vážím si toho, co mám,“ říká akční důchodkyně, která v listopadu oslaví devadesátiny.
Svoboda není happyend
S půlhodinovým dokumentem vyrazí autoři, kteří zpovídali pamětníky kolektivizace, na střední školy.
„Když má někdo plnou moc v rukách, může přijít a z minuty na minutu sebrat majetek, který jsme poctivě nabyli. Může se to stát kdykoli. Svoboda není happyend. Neznamená to, že když jsme ji nabyli, nemáme se o ni dál starat,“ řekl vedoucí dokumentaristiky Paměti národa pro východní Čechy Miroslav Tyč.
Ve škole dává i příklad, který studenti zažili. „V době covidu nemohli odjet lyžovat za hranice. Stalo se to také z minuty na minutu,“ dodal Tyč. Ze sedmi respondentů, které zpovídal, požádali všichni o navrácení majetku. Tři z nich hospodaří.
Každý se s nespravedlností vypořádal po svém.
„Já když ráno otevřu oči, vidím světlo a pomyslím si, zase další den, to je skvělé,“ dodává Šlechtová.
