Kde je má stopa?
Dopisuji teď rozsáhlejší studii zabývající se pamětí místa a kulturností krajiny. Sociální paměť zanechává své stopy v krajině co se člověk stal člověkem, a i když se postupně začínal obehnávat rozličnými hradbami, od přírody se zcela nikdy neodtrhl. Venkov a jeho obyvatelé jako ti, jež krajinu každodenně přetváří, pak byli těmi nejpřirozenějšími, kdo do krajiny vstupují nejčastěji a kulturní krajinu dotváří nejvíce. Kulturní krajinou je dnes v zásadě většina našeho okolí, ať jsou to pole, šlechtěné lesy, přetvořená koryta řek, o zástavbě či nekonečných dálnicích silnic či energií ani nemluvě. Můj náhled však sleduje zejména ty vstupy do krajiny, které v ní zanechávají hmotnou stopu. Ať již má ta stopa podobu sakrální památky, upraveného pramene či sirotčího názvu po již neexistující stavbě či proběhnuvší události.
Celkový náhled do české barokní krajiny, osvícenských snah či překotného průmyslového rozvoje 19. století probouzí ve mne přirozený zájem o jeho projevy v mém nejbližším okolí. Břehy poskytují zejména vstupy industriální. Sakrálních stop, až na poslední kříž či několik mariánských výklenků, současníkům nezanechal, avšak širší okolí je plné rozličných křížků, Nepomuků či kapliček. Svébytnost i mnohost stop, jež naši předci v blízké krajině zanechali, dokládá nám velké množství pomístních názvů. Telčinský upomíná na velký rybník na severu obce či vedlejší Mrňálkova louka zase připomíná mokrou louku, která bývala dříve rybníkem či V Buňkově, místo i název dnešního rybníku, dříve rašelinné louky a ještě dříve zase rybníku. Na Pískách upozorňuje na mělké písníky, dnes jezera na jih od Výrova, Na Kamencích připomíná pozemek na levé straně cesty pod pilou, kdo ví jestli tam byla kamenitá půda či se tam skutečně dali či dokonce dají nalézt kamence. Ve Lhotkách zase připomíná násilně zaniklou obec českých bratří a Výrov, kdysi mlýnskou samotu a dnes součást obce bude znát asi jako jednu z mála skoro každý z místních. Všechno jsou to stopy, které zanechávali naši předci ve svém nejbližším okolí i v krajině, které zanechávali po sobě a svém tvořivém duchu, pro nás. Hledejme cesty, jak uchovat jejich odkaz kulturní krajiny a jak jej rozmnožit.
dr. Miroslav Tyč
