Ke 120. výročí narození břežského kronikáře Františka Dlouhého zde zveřejňujeme článek Zdeňka Bičíka uveřejněný v Informačním zpravodaji Klubu přátel pardubického muzea a kronikářů okresu Pardubice č. 2/84 (vydalo Krajské muzeum východních Čech se sídlem v Hradci Králové – pracoviště Pardubice).
Zasloužilý učitel František Dlouhý, kronikář z Břehů, se dožil 23. října 1984 devadesátky – životního jubilea naplněného činorodou prací pro společnost. Je rodákem ze Zdechovic, kde otec malozemědělec vychoval ještě další tři jeho sourozence. Po ukončení učitelského ústavu v Kutné Hoře byl roku 1915 povolán na vojnu a z války se vrátil po dvou letech jako částečný invalida. Učitelskou dráhu zahájil hned roku 1917 krátkým působením v Kutné Hoře a pak již zakotvil trvale v rodném okrese. Učil v Sopřeči, Pardubicích, Živanicích, Hoděšovicích a od roku 1931 ve Výrově u Břehů. Čtvrtstoletá činnost na této škole až do odchodu do důchodu (1954) byla sice vyvrcholením jeho záslužné pedagogické činnosti, ale zdaleka ne koncem jeho působení ve veřejném životě.
František Dlouhý přispíval vlastivědnými články do časopisu Krajem Pernštýnův, který v letech 1921-1938 vydávalo učitelstvo okresu pardubického, dvacet pět let byl předsedou místního sboru pro občanské záležitosti, hlavní jeho doménou je však práce kronikářská. Od roku 1938 vede kroniku obce Břehy a řekněme hned, že je to kronika, jakých není v našem okrese mnoho. Dvě desetiletí vedl kroniku místního hasičského sboru; založil a čtrnáct let vedl kroniku Domova důchodců v Přelouči. Ve II. celonárodní soutěži kronikářů v r. 1980 získal první cenu v okresním kole ve své kategorii, zúčastnil se i III. celonárodní soutěže a v okresním kole letošního roku získal opět první místo.
Pana učitele Dlouhého jsem poprvé viděl asi jako desetiletý kluk, když jsem k němu s patřičnou úctou vzhlížel při prázdninových pobytech ve Výrově. Znovu jsme se sešli po válce v badatelně pardubického archivu, kde jsem začal pracovat jako městský archivář a potom častokrát v badatelně Státního oblastního archivu v Zámrsku. Spojil nás zájem o historii a já poznal důvěrněji tohoto pilného badatele. Posléze po roce 1979, když jsem převzal funkci okresního metodika pro kronikářství v pardubickém muzeu, mohl jsem nahlédnout detailně do úctyhodné třídílné břežské kroniky s velkou dokumentací a posoudit její hodnotu. Je to dílo, jež nevzniklo z touhy po funkci nebo odměně jakéhokoliv druhu, ale z lásky k této zajímavé a záslužné činnosti v regionální historii. Kronikářství ostatně ani nelze jinak než s obrovským zanícením a ryzím fandovstvím vykonávat….
V Břehách u Dlouhých vládne vždy pravá domácí idyla (manželé mají za sebou již letošní oslavu platinové svatby). Nad kávou se vždy dobře posedí a vypráví i vzpomíná. Na každé takové roční posezení se těším a rád se touto svou vzpomínkou připojuji k řadě gratulantů, kteří přišli břežskému kronikáři a dlouholetému občanu poblahopřát k jeho životnímu jubileu.
Zdeněk Bičík
